Vzpomínka na Karla Kryla

Polévka pro Karla Kryla

10. 3. 2014

Tato snaha byla motivována především úsilím této kulturně-společenské instituce o zapsání osobnosti a umění těchto lidí do kulturního povědomí našich občanů, prezentace umělce jako představitele těch lepších lidských vlastností, jako je humanita, zdravý rozum a krása. Bylo přitom lhostejné, zda pozvaný umělec je básník, herec, dramatik, výtvarník, muzikant nebo zpěvák, důležité bylo, aby vždy oplýval duchem nevšední moudrosti, aby byl představitelem pokrokových proudů lidského vývoje, aby se nesmiřoval s povrchnostmi tohoto světa, aby si uvědomoval nebezpečí některých člověčích vlastností.

Takovým umělcem-legendou s většinou uvedených vlastností byl zpěvák i básník Karel Kryl.

Zpěvák tohoto jména, vnesený do povědomí našeho národa atmosférou šedých srpnových dní roku 1968, poznamenal nejen generaci dnešních šedesátníků i starších, ale i generace mladší. Jeho protestsongy jsou zlé a pravdivé, znepokojující. Burcují jako sám život. Karel Kryl sám říkal: „Chtěl bych, aby moje písně burcovaly, aby narážely do lidí, aby se stávaly nepříjemným budíčkem, abychom nebyli lhostejní. Ani k sobě ani k jiným…"

Karel Kryl navštívil se svou kytarou a svými písněmi Český Brod! Bylo to v pondělí 18. května 1992.Setkal se s téměř všemi svými příznivci a posluchači v sále Lidového domu v Českém Brodě, kde od 19.30 hodin se poprvé a bohužel i naposledy představil českobrodskému publiku.

POLÉVKA PRO KARLA KRYLA…

Malá, nachýlená, zavalitější postava, v koutku úst čapkovsky sevřená cigaretová špička s hořící, pro mne nestydatě páchnoucí, půlkou cigarety…
Spěšným krokem vešel do sálu Lidového domu. Jeho kytara už ležela připravená na pódiu, dopravená tam „kytaronosičem“ a zároveň manažerem jeho československých koncertů.
Tak jsem poprvé spatřil Karla Kryla – onoho legendárního písničkáře, novináře a především básníka „rimbaudovského“ typu. Jaký asi je, co nyní zpívá, jak mluví, co mluví, jak ho toto malé(o)město přijme? Skoro na vše se mi tehdy dostalo odpovědi, většinou ještě týž den a noc. Ohlasy kladné i záporné slýchám dosud.

Na počátku byla smlouva, docela obyčejná agenturní smlouva, ovšem až po téměř ročním čekání – má prý toho moc. Smlouva přesná, podrobná: kdy, kde, za kolik, doporučená úroveň vstupného, požadavky na technické vybavení, nocleh pro dvě osoby a jedna porce teplé polévky po vystoupení... Snad kvůli doplnění soli, sil nebo obojího. Přivítání srdečné, těžko se dostáváme ke slovu. Na otázky odpovídá rád, zeširoka, někdy drsněji, jindy poeticky něžně. A stále nové a nové půlky cigaret. Vypije jedno české „kafe“ a jde si zkoušet. Kytaru, hlas, mikrofony, zvuk. Moc spokojen není, ale říkal, že jinde bývá daleko hůře. Není dokonce spokojen ani se svou kytarou a novými strunami, stále se mu rozlaďuje. Najatí zvukaři dělají co mohou, ale s akustikou sálu se nedá v tuto chvíli nic dělat. Lehké pověrčivé kopnutí do zad od manažera a jde na jeviště.

Do papiňáku jsme dali studenou vodu, sůl, tři čtvrtě kila hovězího předního s kostí, drůbky ze dvou kuřat, velkou cibuli, mrkev a menší rajče. Trochu koriandru, pepře a nového koření a pak přiklopit a vařit mírně skoro dvě hodiny. Silný a jiskrný vývar vylepšit trochou podušených žampionů, mladého hrášku, jemně nakrájenou kořenovou zeleninou a vaječnými noky s muškátovým květem a nakonec kousky uvařeného masa. Na povrchu plavou drobné krátké trubičky nasekané pažitky a větší trubičky mladé natě sibiřské cibule. Tak vypadala polévka pro Karla Kryla, uvařená podle smlouvy u nás doma.

Koncert samotný nehodnotím, nejsem hudební kritik, snad jenom to, že splnil moje a snad nejenom moje, očekávání. Poněkud vlažnější nástup a malé intermezzo s panem Rudolfem Battěkem se jistě mnohým nemuselo líbit, ale bylo to tak, jak to bylo. Hloubka výrazových prostředků Karla Kryla je nepochybně postavená na textu, to je známý fakt, a myslím, že v tomto ohledu nezklamal. Jeho texty zpívané nebo čtené jsou drsné, pravdivé, burcující člověka z pomyslného klidu, nedají nám pokoje, zvedají nás z polospánku vlastní pýchy, domýšlivosti, nepoctivostí a polopravd. Jak sám říkal, „kazí“ svými písněmi již čtvrtou generaci…Kytara zlobí a tak je nucen udělat v polovině malou přestávku, ač to není jeho zvykem a pokusit se ji doladit. Vše zlé je k něčemu dobré, druhá polovina koncertu má pak ten správný „krylovský“ spád. Lidé kolem mne se viditelně baví, někteří zpívají spolu a je jim snad dobře. Závěrečný potlesk si vynutil přídavky. Malá autogramiáda uzavírá pro českobrodské publikum večer s Karlem Krylem. Setkání prvé a bohužel poslední. Polévka byla silná a dobrá a postavila na nohy nejen Karla Kryla, ale i jeho průvodce i oba zvukaře z firmy AVICO a tak jsme se ještě sešli na trošce povídání ve Slavoji, které se protáhlo daleko do nového dne. Povídání obsáhlé, vzrušené, ale i poučné a kritické. Dotýkalo se skoro všeho – světa, vlád a prezidentů v něm, kultury, bavorských problémů, česko-slovenských problémů. Kryl byl leckde ve světě, hodně toho za ona dvě desetiletí viděl a poznal. Umí se dívat na náš i svůj region z různých úhlů a hlavně je stále doma tady. Zná situaci na hradě i v podhradí, zná mocné i lokaje, ví co je „řiťoplazectví“, schované za loajálnost, ví jak chutná kamarádství a co to je, ví také, jak chutná, když se ho najednou nedostává. Byl velmi rozzloben na tehdejší stav domu na Kampě, kde bydlel Jan Werich a bylo ochoten něco pro jeho záchranu udělat. Bohužel, nestihl to a do dnešních dní se situace mnoho nezměnila. Snad, díky paní Medě Mládkové, trochu svítá…Malý velký muž se zapáchajícím „půlčíkem“ cigarety v koutku sveřepých úst.Nebyl to rozhodně ztracený čas, byl to dobrý čas, dobrá byla i ona silná hovězí polévka připravená s pečlivostí a láskou pro Karla Kryla. Další koncert se již nekonal. Karel Kryl zemřel náhle dne 3. března 1994 v Mnichově, tedy právě před dvaceti roky.

psáno v květnu 1992 pro Českobrodský zpravodaj

aktualizace březen 2014

Doporučuji: